Vždycky jsem si řekla, že budu chtít vyrůstat v dobré společnosti. Už jako dítě jsem byla taková, že jsem se cítila velmi dobře ve společnosti dospělých lidí. Sice ano, měla jsem své kamarády ve svém věku, ale nějak mě to nebralo. Moc ráda jsem poslouchala diskuze dospělých. A samozřejmě, že když jsem dospívala, rozuměla jsem dospělému světu lépe, než jak si někdo mohl myslet. A proto jsem si řekla, že budu studovat asi humanitní vědy. Už ve svých třinácti letech jsem věděla, že budu studovat vysokou školu. Protože na vysoké škole bude určitě taky skvělá společnost, společnost těch, kteří touží po studiu a lepší společnosti.
Líbí se mi, že tam taky všichni rádi čtou knihy. Já jsem totiž knihomol od malička. Knihomol jsem po dědovi. Můj děda nechodil rád mezi společnost a raději byl doma, ale zase moc rád četl knihy a různé odborné publikace. A já jsem asi po dědovi v tomhle. Protože nikdo z naší rodiny nezdědil takovou velkou lásku ke knihám, jako já.
A knihy mě baví a budou mě bavit stále. Taky jsem si řekla, že bych mohla nějakou knihu napsat. A víte, jak jsem na tom? Už mám napsaných asi dvacet pět stránek. Sice to to píšu teprve měsíc, ale chci to mít napsané kvalitně. Potom bych chtěla, aby tato kniha vyšla alespoň naší České republice. Uvidím, jak se to bude všechno vyvíjet. Nicméně ale by to bylo moje velké přání. Já si klidně náklady na náklad knihy zaplatím, ale jde spíše o to, jak by se k tomu postavila společnost. Jestli by se moje kniha lidem líbila. Je to kniha o dobré společnosti a taky o tom, proč se lidé shlukují právě do určitých společností a různých sociálních skupin. A já jsem hodně společenský člověk a jsem ráda mezi lidmi a nemám ráda samotu. Proto si dávám taky hodně záležet na tom, s kým a kde jsem. Nejlepší je to v takové společnosti, kde vám to klape.
