Když si stolní počítač otevřete, neobjevíte v něm nic, co by mohlo být něčím zajímavé. V budíku se to alespoň hýbe, když mu sundáte kryt. Tady ne. Tady se nehýbe vůbec nic. Je ti ticho, nic netiká, nic nehučí. Prostě, pusto a prázdno. Vidíme jen několik desek se spoji. Tak vypadá moderní počítač zevnitř. Nic se v něm nehýbe, protože je vytažen ze zdroje. Ovšem kdyby nebyl, točily by se zde pouze větráčky, které mají za úkol chladit a chladit. Protože se vnitřek počítače přehřívá, potřebuje chlazení. Větráček bývá umístěn u vstupu elektrické energie, nebo může být umístěn další přímo na procesoru, který je vlastně takovým počítačovým srdcem.
Třetí věc, která se hýbala, ale nešlo to vidět byly ramínka čtecího a zapisovacího zařízení pevného disku. To je to, kam si ukládáte svá data. Nyní už tento disk v počítači moc neuvidíte, protože nastoupily nové SSD disky, kde se už nic netočí a nerotuje, protože je to v podstatě jen další destička. Takže pokud po nějakém tajemství pasete, nebude to asi uvnitř počítače, ale spíše jeho chod samotný. Že se začíná načítám dat z BIOSu je jasné a každý to asi chápe, BIOS samotný však už ne. Zkratka samotná znamená (z anglického Basic Input-Output System), tedy jednoduše, vypnuto zapnuto.
On totiž počítač jiným povelům v základě nerozumí. Všechno jsou jedničky a nuly a ty on umí. Ale nic jiného. Tyto jedničky a nuly se musí převést do jazyka, kterému rozumí počítač. Tomu se říká sestavit program a ten kdo to dělá je programátor. Ten může ovládat více jazyků. Zde už je právě to tajemství, protože programovat zvládne málokdo i přes tvrzení na internetu, že se to dá naučit za týden. Klidně si to vyzkoušejte. Uvidíte sami. Naučit se jakýkoli programovací jazyk je pro spoustu lidí úkolem, který nezvládnou. Nu vidíte, tak jste si početli jak o hardwaru, tak i softwaru počítače. A tajemství nikde.
