Vždycky jsem záviděla své sousedce, která byla zároveň moje kamarádka. Oni totiž byli s velice bohaté rodiny, zatímco my jsme tolik peněz neměli a spíše jsme žili z výplaty do výplaty. Vy si možná říkáte, že je to veliký rozdíl, ale že jsme bydleli vedle sebe. Já chápu, jak to myslíte. Protože i já vždycky vím, že většinou ti bohatí lidé žijí vedle sebe, protože mají taky veliké domy. To je sice pravda, ale my jsme ten dům zdědili, takže jsme ho potom nakonec vůbec nechtěli prodat. A je pravda, že žijeme opravdu ve velkém domě, kde je plno velkých a rozlehlých místností. Je to tam opravdu pěkné a se sourozenci jsme taky každý měli svůj vlastní pokoj, za což jsme byli velice rádi.
Protože hodně dětí v našem věku vůbec nemělo vlastní pokoj, i když si to moc přáli. Takže i když jsme neměli moc peněz, byli jsme všichni doma vděční, že máme alespoň veliký dům a kvalitní střechu nad hlavou. Samozřejmě, že jídlo už jsme také měli kvalitní a jídlem se u nás vůbec našetřilo. U nás se taky dbalo na zdravý životní styl. Ovšem ale ta společnost byla jiná. Vždycky, když jsem šla ke kamarádce, tak to úplně už ze vzezření šlo vidět, že je to úplně jiná společnost lidí. Byly skvěle oblečení, zatímco já jsem měla oblečení ze second handu anebo z tržnice.
A je mi líto, že jsem takhle musela vypadat, protože si myslím, že mě tam asi moc neměli rádi. Je jasné, že některá společnost nebude vyznávat lidi, jako jsem třeba já, když nemám peníze. Takže jsme nakonec s rodiči uznali, že bude nejlepší, když ten náš dům prodáme a půjdeme bydlet někam jinam, Nakonec to dopadlo tak, že jsme v domě tedy zůstali, ale mě tam opravdu nebylo dobře, takže jsem potom byla ráda, když jsem se provdala k příteli, který měl svůj velký dům. Víte, já nemám ráda, když jsme v nějaké společnosti, která je v té nejlepší ekonomické situaci. Já si pak s takovými lidmi nemám co říct.
