Mezi druhy vzdělání, které je možné získat, je i vzdělání výtvarné, umělecké. Ano, je potřeba mít k tomu vlohy, případně cit pro barvy. Za výtvarné vzdělání můžeme považovat i například malíře pokojů, protože někteří jsou skuteční mistři a jimi vymalovaná místnost je sama o sobě uměleckým dílem. Přes to, teď mám na mysli trochu jiné výtvarné vzdělání. Obory, jako je umělecký kovář, sochař, malíř, jehož obrazy se prodávají za miliony, grafik a podobně.
Ten, kdo chce získat vzdělání v oboru uměleckém, obvykle začíná již na základní škole s výtvarnými, keramickými a jinými kroužky. A pokud je opravdu nadaný, už tehdy vyhrává různé výtvarné soutěže. Jako střední, případně i vysokoškolské vzdělání, se potom nabízí jako další logický krok. Po absolvování přijímacích zkoušek, které jsou obvykle i s talentovou částí se mladý umělec učí nejen teorii o předchozích umělcích, ale také a to je hlavní, praktické dovednosti. Ať už jde o stínování barev, typ písma, malířský či sochařský styl, malbu aktů, či čehokoli jiného, stojí za následným dokonalým výtvorem mnoho hodin práce a studia, nezdařených pokusů, promarněného času i barev, i přes to, stojí za to jít si za svým výtvarným snem.
Jako všude, jde tak trochu o známé, kteří Vám pomohou se prosadit, Vás talent, snahu a dřinu, kterou jste ochotni podstoupit a také tak trochu štěstí při hledání vhodných příležitostí k uplatnění se.
Ale když máte talent, je škoda ho zmařit či zahodit leností, předčasným se vzdáváním, prvotním neúspěchem. Když tyto nástrahy překonáte, možná z Vás bude další slavný sochař či malíř, o kterém se bude mluvit ještě za sto let a hodnota jeho obrazů či děl poroste do závratných výšin.
Nevzdávejte se svých snů, jen kvůli někomu, kdo Vám Vaše nadání dost možná závidí a proto Vás shazuje a Vaše výtvory také. Takový člověk, Vám nestojí za to, abyste se vzdaly svých snů.
